Úvod do struktury japonské věty

Takže jste se již naučili nějakou japonskou slovní zásobu.

Jak ji nyní poskládat do souvislých vět?

Budete se muset naučit něco o japonském slovosledu, správném používání partiklí a všudypřítomném です (“desu”).

Tento rychlý úvod vám pomůže zjistit, jak začít se strukturou japonské věty.

Japonská struktura Subjekt-Objekt-Sloveso (SOV)

Japonština používá formát SOV.

SOV znamená "subjekt-objekt-sloveso". To znamená, že na prvním místě je subjekt, následuje objekt nebo objekty a věta končí slovesem. V tomto článku uvidíte spoustu příkladů.

Podívejme se na příklad:

ジンボはリンゴを食べる。 じんぼはりんごをたべる。 Jimbo — jablko — jí (Jimbo jí jablko.)

"Jimbo" je subjekt, "jí" je sloveso a "jablko" je objekt. Tato věta se řídí vzorcem SOV.

Japonská spona, です

Pokud jste někdy slyšeli někoho mluvit japonsky, ať už v reálném životě nebo v televizi, téměř jistě jste narazili na japonské slovo です.

です je jeden z nejzákladnějších výrazů v japonštině, doslova znamená "být" nebo "je". Mnoho lidí si ho představuje jen jako ukazatel formálnosti, ale plní různé funkce.

です je spona, což znamená, že spojuje podmět věty s přísudkem a vytváří tak úplnou větu. Nejzákladnější struktura japonské věty je "A は B です" (A je B).

Jmenuji se Amanda. 私はアマンダ です 。 わたしはあまんだ です 。

On je Američan. 彼はアメリカ人 です 。 かれはあめりかじん です 。

です také slouží k označení konce věty, nahrazuje sloveso. Dále, です nikdy nestojí na konci vět, které mají slovesa končící na ます.

Tom má rád čaj. トムさんはお茶が好き です 。 とむさんはおちゃがすき です 。

Tom pije čaj. トムさんはお茶を飲み ますです 。(Špatně) トムさんはお茶を飲み ます 。(Správně) とむさんはおちゃをのみ ます

Minulý čas s でした

Při popisování něčeho, co se stalo v minulosti, se です mění na でした.

Zkouška byla lehká. 試験は簡単 でした 。 しけんはかんたん でした。

Včera jsem měl/a narozeniny. 昨日は私の誕生日 でした 。 きのうはわたしのたんじょうび でした。

Stupně formálnosti u です

Stejně jako u mnoha slov v japonštině existuje です v různých stupních formálnosti: だ, です, である a でございます:

• です je základní zdvořilá forma a bude nejužitečnější v každodenní konverzaci.
• だ se používá v neformální řeči mezi přáteli nebo rodinou.
• である se používá ve formální psané japonštině, například v novinách.
• でございます je nejformálnější forma, používaná při rozhovoru s nadřízeným nebo důležitou osobou.

Pokud nevíte, kterou formu použít, držte se です. Osoba, se kterou mluvíte, pozná, že se snažíte být zdvořilí!

Umístění japonského slovesa

Jak jsem právě řekl, japonská slovesa mají pouze dva časy: minulý a neminulý (přítomný/budoucí).

Stejně jako v angličtině se minulý čas tvoří změnou koncovky slovesa.

Běžel/a jsem do obchodu. 私は店に走り ました 。 わたしはみせにはしり ました 。

Mayu se včera večer učila. 昨日の夜、まゆさんは勉強 した 。 きのうのよる、まゆさんはべんきょう した 。

Alice upekla sušenky. アリスはクッキーを作 った 。 ありすはくっきーをつく った 。

Na rozdíl od angličtiny jsou japonská slovesa vysoce pravidelná.

Kategorie japonských sloves

Mnoho z nich lze rozdělit do dvou kategorií: う slovesa a る slovesa. Je důležité znát rozdíl mezi nimi, protože se časují odlišně.

Každé sloveso má také slovníkový tvar a zdvořilý tvar – slovníkový tvar se používá pro neformální řeč nebo když ho hledáte ve slovníku.

う slovesa jsou slovesa, která ve slovníkovém tvaru končí zvukem う, ある, うる nebo おる. Zdvořilý tvar vytvoříte tak, že う odstraníte a nahradíte ho います.

• 話す/話します (はなす/はなします, mluvit)
• 行く/行きます (いく/いきます, jít)
• 飲む/飲みます (のむ/のみます, pít)
• 作る/作ります (つくる/つくります, dělat/vyrábět)

Slovesa končící zvukem いる a える jsou téměř vždy る slovesa. る slovesa se zdvořilého tvaru dosáhne odstraněním る a jeho nahrazením ます。

• 食べる/食べます (たべる/たべます, jíst)
• 見る/見ます (みる/みます, vidět)
• 起きる/起きます (おきる/おきます, vstát)

Existují pouze dvě výrazně nepravidelná slovesa, する (dělat) a くる (přijít). Jejich zdvořilé tvary jsou します a きます.

Zápory japonských sloves

Záporné tvary se také tvoří změnou koncovky slovesa, která se liší v závislosti na typu slovesa. Například:

• U う sloves nahraďte zvuk う za あない.
• U る sloves odstraňte る a nahraďte ho ない. する se mění na しない a くる na こない.

Více o tvoření záporu v japonštině se můžete dozvědět zde.

Vyjadřování nuancí pomocí sloves

Ačkoli existují pouze dva časy, japonská slovesa se mění, aby vyjádřila nuance. Struktura japonské věty je typ, kterému se říká aglutinační.

Toto je módní slovo používané lingvisty, které v překladu do běžné řeči znamená "Ke konci sloves přidáváte spoustu věcí". Každé sloveso má kořenový tvar končící na て nebo で.

K těmto koncovkám kořenového tvaru můžete přidávat další prvky pro upřesnění významu. To ale není pro vytváření jednoduchých japonských vět zásadní, takže to prozatím přeskočíme.

Japonské postpozice

Zatímco angličtina má předložky, japonština má postpozice.

Předložky jsou slova, která ukazují vztahy mezi částmi věty, jako "do", "v", "mezi", "od" atd.

V angličtině stojí před podstatnými jmény. Ale v japonštině následují po podstatných jménech. へ znamená "do", takže následující věta je doslova "Španělsko do jel".

Jel/a jsem do Španělska. スペイン へ 行きました。 すぺいん へ いきました。

V dalším příkladu 彼女 znamená "ona", takže říkáte spíše "ona od" než "od ní".

Slyšel/a jsi od ní? 彼女 から 聞きましたか？ かのじょ から ききましたか？

Japonské partikule

Stejně jako postpozice má japonština malé gramatické částečky zvané partikule.

Japonské partikule přicházejí přímo za podstatným jménem, přídavným jménem nebo větou, kterou modifikují, a jsou zásadní pro pochopení významu sdělení.

V japonštině existují desítky partikulí, ale pokryjeme devět běžných: は, が, を, の, に, へ, で, も a と.

は (značka tématu)

は označuje téma věty a lze ji přeložit jako "jsem", "je", "jsou" nebo "co se týče". Všimněte si, že ačkoli používá znak pro *ha*, ve skutečnosti se čte jako *wa*.

Jsem student. 私 は 学生です。 わたし は がくせいです。

Pero je černé. ペン は 黒いです。 ぺん は くろいです。

V těchto větách jsou 私 (わたし, já) a ペン (pero) označeny pomocí は, což znamená, že všechny následující informace se přímo týkají 私 a ペen.

が (značka podmětu)

が označuje a také zdůrazňuje podmět věty, toho, kdo provádí akci. Kromě toho může spojovat věty jako "ale" a slouží jako výchozí partikule pro tázací věty.

Ten pták zpívá. あの鳥 が 鳴いています。 あのとり が ないています。

Kdo přijde? 誰 が 来ますか？ だれ が きますか？

Yuta studoval v zahraničí v Číně (důraz na Yutu) ゆうたさん が 中国に留学しました。 ゆうたさん が ちゅうごくにりゅうがくしました。

は a が jsou dvě partikule, které se lze snadno splést. Zde je několik tipů, jak je od sebe odlišit:

は je obecný podmět, zatímco が je konkrétnější. は se také používá jako kontrastní částice ve větách s が, aby ukázala, že mezi oběma podměty existuje určitý rozdíl:

Moje mladší sestra nemá ráda kočky, ale má ráda psy. 妹は猫 が 嫌いだけど、犬 は 好きです。 いもうとはねこ が きらいだけど、いぬ は すきです。

を (značka předmětu)

を ukazuje přímý předmět věty, což znamená, že označuje, že sloveso něco dělá nebo se něco děje s předmětem. Následuje po podstatných jménech a podstatných frázích.

Jím zeleninu. 私は野菜 を 食べます。 わたしはやさい を たべます。

Dnes večer bude připravovat večeři. 今夜、彼は夕食 を 作ります。 こんや、かれはゆうしょく を つくります。

V první větě jsou "zelenina" předmětem a "jíst" je akce, která se s nimi děje. Totéž platí pro "večeři" a "připravovat" ve druhé větě.

の (značka přivlastňování)

の slouží jako přivlastňovací partikule, označuje, že něco patří něčemu jinému. Slouží také jako obecné podstatné jméno, které znamená "tento/tato/to".

To je taška učitele. それは先生 の かばんです。 それはせんせい の かばんです。

Chci si koupit tu žlutou. 黄色い の を買いたいです。 きいろい の をかいたいです。

に (značka času a pohybu)

に je partikule pohybu a času, která ukazuje místo, *kam* se věc pohybuje, když je doprovázena pohybovým slovesem.

Také označuje cíle a místa, kde něco existuje, když je doprovázena いる/ある. Lze ji přeložit jako "do", "v/na" nebo "pro".

Yukako přišla do kina. ゆかこさんは映画館 に 来ました。 ゆかこさんはえいがかん に きました。

V parku je lavička. 公園 に ベンチがあります。 こうえんにべんちがあります。

へ (značka směru a cíle)

へ je směrová partikule podobná に, ale používá se výhradně k označení cílů. へ zdůrazňuje směr, *kterým* se něco ubírá. Čte se také jako *e*, přestože se píše *he*.

Šel/a jsem do restaurace. 私はレストラン へ 行きました。 わたしはれすとらん へ いきました。

Při označování směru jsou に a へ často zaměnitelné, zatímco へ se nikdy nepoužívá jako "pro/v".

で (značka místa a prostředku)

で může mít několik významů v závislosti na kontextu. Může určovat místo děje, ukazovat prostředek, *jakým* je akce provedena, nebo spojovat věty.

Shigeo nakupoval v obchodním domě. しげおさんはデパート で 買い物しました。 しげおさんはでぱーと で かいものしました。

Přijel/a jsem do Kanady letadlem. 私は飛行機 で カナダに来ました。 ひこうき で かなだにきました。

Ten člověk je slavný a laskavý. その人は有名 で 、優しいです。 そのひとはゆうめい で 、やさしいです。

も (značka podobnosti)

も, které se překládá jako "také/taky", se používá k vyjádření podobností mezi fakty. Přichází za podstatným jménem a nahrazuje partikule は a が.

Jak rýže, tak chléb jsou chutné. パン も ごはん も おいしいです。 ぱん も ごはん も おいしいです。

Erikiným koníčkem je turistika. Mým koníčkem je také turistika. エリカさんの趣味はハイキングです。私の趣味 も ハイキングです。 えりかさんのしゅみははいきんぐです。わたしのしゅみ も はいきんぐです。

Podobně, pokud řeknete 私もです (わたしもです, já taky), je to dostatečné, abyste ukázali, že s někým souhlasíte.

と (spojka podstatných jmen)

と se používá k vytvoření úplného výčtu podstatných jmen. Odpovídá "a".

V tom obchodě prodávají sendviče a kávu. あの店はサンドイッチ と コーヒーを売っています。 あのみせはさんどいっち と こーひーをうっています。

Šla do kina s Bradem a Connorem. 彼女はブラッドさん と コナーさん と 映画を見に行きました。 かのじょはぶらっどさん と こなーさん と えいがをみにいきました。

Umístění japonského přídavného jména

Stejně jako v angličtině stojí přídavná jména v japonštině před podstatnými jmény. Modré auto v angličtině je stále modré auto v japonštině, ale místo toho byste řekli 青い車 (あおいくるま).

Existují dva typy japonských přídavných jmen: い přídavná jména a な přídavná jména. Rozdíl je v jejich časování.

い přídavná jména končí znakem い, jako 面白い (おもしろい, zajímavý) a 難しい (むずかしい, obtížný). Výjimkou jsou slova končící na えい, jako きれい (krásný), která jsou な přídavnými jmény.

い přídavná jména

い přídavná jména stojí přímo před podstatným jménem, které modifikují.

Roztomilá kočka かわい い 猫 かわい い ねこ

Pomalý autobus 遅 い バス おそ い ばす

"Drahá košile" 高 い シャツ たか い しゃつ

な přídavná jména

な přídavná jména, s několika výjimkami, jako již zmíněné koncovky えい, nekončí na い. Ačkoli stojí před podstatnými jmény stejně jako い přídavná jména, znak な je umístěn mezi přídavné jméno a podstatné jméno.

Laskavý učitel 親切 な 先生 しんせつ な せんせい

Nezdvořilé dítě 失礼 な 子供 しつれい な こども

Bezpečné město 安全 な 町 あんぜん な まち

Modifikace japonských přídavných jmen

Trochu složité je, že い přídavná jména se mění, aby vyjádřila zápor nebo minulý čas. To se dělá odstraněním koncového い ve slově a přidáním modifikátorů. Například:

Slovo pro "studený" je 寒い (さむい), ale pokud mluvíte o včerejším chladnu, řekli byste 寒かった (さむかった). Pokud není zima, řekli byste 寒くない (さむくない).

な přídavná jména se modifikují přesně jako podstatná jména. Například:

Slovo 静か (しずか) znamená tichý/á/é. Chcete-li říct, že něco bylo tiché, řekli byste 静かだった (しずかだった), a aby jste řekli, že to není tiché, řekli byste 静かではない (しずかではない) nebo 静かじゃない (しずかじゃない).

Stejně jako slovesa jsou i tato proměnná přídavná jména aglutinační, což znamená, že k nim můžete přidávat další prvky.

Struktura japonské otázky

Nakonec, tvoření otázek je v japonštině mnohem snazší než v angličtině. Chcete-li položit ano/ne otázku, jednoduše přidejte か na konec věty.

Je to milý člověk? 彼は優しい人です か ？ かれはやさしいひとです か ？

Pro to, čemu v angličtině říkáme "wh- otázky" (kdo, co, kde...), ve většině případů jednoduše dosadíte tázací slovo:

Co jsi jedl/a? 何を食べましたか？ なにをたべましたか？

Jedl/a jsem chobotnici. タコを食べました。 たこをたべました。

Kde je? 彼はどこにいますか？ かれはどこにいますか？

Je v domě. 彼は家にいます。 かれはいえにいます。

Vynechávané podměty v japonštině

Do této chvíle jste si pravděpodobně všimli, že podmět ze věty poměrně často mizí. To je zvláštní rys japonského jazyka, kdy se podmět vynechává, kdykoli je to možné.

Ale existují náznaky, které vám řeknou, o kom nebo o čem mluvíte. Ve skutečnosti to funguje stejně jako zájmena v angličtině. Například:

Můj otec je učitel. Učí na univerzitě. O víkendech griluje a pije pivo. Má rád fotbal, ale nemá rád baseball.

Jak to vidím já, japonština dělá totéž, ale jde o krok dále – podmět úplně zmizí. V dalším příkladu se předpokládá, že mluvčí odkazuje na sebe:

私は先生です。英語を教えています。 わたしは せんせいです。えいごをおしえています。 Jsem učitel. Učím angličtinu.

Porušování pravidel japonské větná struktury

Ačkoli technicky vzato je sloveso vždy na konci japonské věty, není tomu tak vždy. Na rozdíl od angličtiny je větná struktura velmi volná.

Při psaní byste se drželi skutečných gramatických pravidel; při mluvení lidé často pravidla porušují a umisťují části věty tam, kde uznají za vhodné.

Pokud například chcete říct "Snědl/a jsem smažené kuře", gramaticky správná japonská věta by byla:

私はフライドチキンを食べた。 わたしは ふらいどちきんをたべた。 Já – smažené kuře – snědl/a

Ale v běžné, každodenní konverzaci můžete části přesouvat a není to problém:

食べた、フライドチキン。 たべた、ふらいどちきん。 Snědl/a – smažené kuře

フライドチキン食べた、私。 ふらいどちきんたべた、わたし。 Smažené kuře – snědl/a – já

Ale každý z výše uvedených výroků znamená totéž. V angličtině by bylo velmi podivné, kdybyste to řekli takto.

Pro účely učení se základní struktury japonské věty se však držte Subjekt-Objekt-Sloveso. To je správná japonština a později se můžete naučit neformálnější formy řeči.

Dobrým způsobem, jak si strukturu věty zapamatovat, je co nejvíce se jazyku vystavovat.

Můžete například použít imerzivní program jako Lingflix ke sledování autentických japonských videí.

S trochou trpělivosti a cviku budete brzy na cestě k přirozené japonské konverzaci!