Italská časování sloves: Zásadní průvodce

Pokud se zeptáte bývalých studentů jazyků, kde to s učením italštiny vzdali nebo kde viděli konec cesty, odpověď bude zde: u časování italských sloves.

To vám může znít až příliš povědomě. Pojďme tedy spolu tento příspěvek využít k tomu, abyste se vrátili na správnou kolej a získali ke gramatice zdravější přístup.

Co potřebujete vědět před časováním

Časování sloves je proces, kdy ze slovesa jako „běžet“ uděláte „běžel“, „běží“ nebo „bude běžet“.

V této části položíme základy a probereme věci, které budete pro časování sloves potřebovat.

Italská zájmena

Abyste sloveso správně časovali, musíte vědět, kdo akci vykonává.

Konkrétně potřebujete vědět, zda je to první, druhá nebo třetí osoba a zda je jednotného či množného čísla. Proč? Protože každá kombinace má jiný tvar slovesa.

Zde je přehled italských zájmen:

Pár rychlých poznámek:

• Anglické „it“ je zvláštní případ. Můžete použít buď lui, lei, nebo loro, podle toho, co zastupuje. Použijte lui, pokud je podstatné jméno, které nahrazujete, rodu mužského, a lei, pokud je rodu ženského.
• Další zájmeno, které můžete slyšet, je Lei. Toto je formální „vy“ v italštině, používané pro lidi, které jste právě potkali, nebo pro osoby považované za společensky výše postavené. Naproti tomu tu je neformální ty, používané pro přátele a rodinu. Lei (formální vy) se liší od lei (ona), které má malé písmeno „l“, ale řídí se stejnými pravidly časování.

Skupiny italských sloves

V italštině lze slovesa rozdělit do tří tříd podle jejich koncovek. (Angličtina je naopak v tomto nepřehledná.)

Toto jsou tři třídy italských sloves:

Mluvíme zde o slovesech v infinitivu. To je také jejich nejjednodušší tvar a ten, který najdete ve slovníku jako základní heslo.

V angličtině je „swim“ infinitiv. „Swimming“ nebo „swam“ infinitivem nejsou.

Slovesa se stejnou koncovkou se časují podle stejných pravidel. Sledujte poslední tři písmena sloves (-are, -ere a -ire), protože obvykle budou odpadávat a nahradí je něco jiného.

V další části se podíváme na to, jak se tato různá slovesa časují v nejběžnějších italských časech.

Pravidla časování pro běžné časy

Přítomný čas: Presente indicativo

Podobně jako v angličtině se italský přítomný čas používá k popisu opakovaných činností, obecných pravd, popisů a dějů právě probíhajících v okamžiku řeči.

Slovesa na -are

V přítomném čase, pokud sloveso končí na -are, tato koncovka se odstraní. Poté přidáte odpovídající koncovku podle této tabulky:

Mangiare (jíst)

Slovesa na -ere

V přítomném čase, pokud sloveso končí na -ere, tato koncovka se odstraní a změní se podle následujícího:

Vivere (žít)

Slovesa na -ire

V přítomném čase, pokud sloveso končí na -ire, tato koncovka se odstraní a změní se podle následujícího:

Dormire (spát)

Minulý čas: Passato Prossimo

Passato prossimo označuje děje, které se odehrály a skončily v minulosti, ale mají dopad do přítomnosti.

Je to trochu zvláštní čas, protože může odpovídat anglickému předpřítomnému i minulému času.

Vzorec pro vytvoření passato prossimo je: časované avere / essere + příčestí minulé (participio passato) hlavního slovesa.

Avere (mít) a essere (být) jsou dvě nejběžnější pomocná slovesa v italštině a zároveň jediná dvě, které budete pro časování tohoto složeného času potřebovat. Ale jak poznáte, které z nich zvolit? Jednoduchý začátek je zapamatovat si, že avere se většinou používá s přechodnými slovesy (tranzitivními), zatímco essere se většinou používá s nepřechodnými slovesy (intranzitivními).

Než se ale dostaneme k časování avere a essere, musíte se naučit, jak utvořit příčestí minulé. Obecně končí na -to:

Mangiare (jíst): časováno s pomocným slovesem avere

Arrivare (přijet): časováno s pomocným slovesem essere

Nedokonavý minulý čas: L’imperfetto

Tento čas použijte pro děje, které se v minulosti opakovaly. Pokud jste dříve drželi dietu a cvičili, ale už to neděláte, je to příklad přijetí reality… tedy, příklad l’imperfetto.

Slovesa na -are

V čase imperfetto, pokud sloveso končí na -are, odstraňte -are a poté přidejte následující koncovky:

Mangiare (jíst)

Slovesa na -ere

U sloves na -ere je časování téměř stejné jako u sloves na -are. Stačí vzít koncovky pro -are a změnit písmeno a na e.

Vivere (žít)

Slovesa na -ire

Nakonec slovesa na -ire následují úplně stejný vzor jako předchozí dvě třídy, ale tentokrát používají písmeno i.

Dormire (spát)

Budoucí čas: Futuro semplice

Budoucí čas označuje děje, které se stanou v budoucnosti. Zeptejte se teenagera a dostanete spoustu budoucích (a napjatých!) činností, jako je: učení se, mytí nádobí a úklid pokoje. Ale to už odbočuji.

Slovesa na -are, -ere a -ire

V budoucím čase mají všechna tři typy sloves stejná pravidla. Stačí odstranit písmeno „e“ z koncovek -are, -ere a -ire a poté přidat následující koncovku:

Mangiare (jíst)

Ta nepravidelná slovesa!

Zvládnout pravidla pro běžné časy je samo o sobě dost náročné, ale co dělá časování pro studenty jazyků ještě pikantnější, je to, že italština má mnoho „nepravidelných“ sloves, která jako by říkala: „Ty pravidla si strč za klobouk.“ Nenásledují běžné vzory časování a mají vlastní pravidla.

Různé časy mají různé „nepravidelné“ slovesné tvary. Jedním ze způsobů, jak je zkrotit, je seznámit se s těmito slovesy a uložit si je do paměti. Například slovesa capire (rozumět), fare (dělat), andare (jít) a potere (moci) jsou nepravidelná v přítomném čase.

Nemusíte se je vlastně učit všechna nazpaměť. Nepravidelná slovesa nejsou všechna stejně důležitá. Stačí si vybrat ta nejběžnější, jako jsou ta zmíněná výše, a pořádně je procvičovat. To je mnohem lepší využití vašeho času než memorování každého jednotlivého nepravidelného slovesa, které existuje.

Nebojte se nepravidelných sloves. Jsou poměrně běžná, a pokud se ponoříte do italštiny, brzy se s nimi setkáte. Když už mluvíme o ponoření – jak vlastně časování sloves zvládnout? Zde jsou tři tipy, jak začít.

Jak zvládnout časování italských sloves

Všechny informace máte na dosah ruky. Ale jak si je všechny zapamatovat? A navíc – jak použít správné sloveso ve skutečném italském rozhovoru?

1. Dejte časovaným slovesům potřebný kontext.

Nejlepší způsob, jak studovat časování sloves, je v kontextu. Časovací tabulky a kvízy s výběrem z možností vás dostanou jen do určité míry. Pokud chcete, aby se vám tato slovesa zaryla do hlavy, musíte je vidět v reálných větách.

Jakýkoli studijní materiál obsahující slovesa lze využít pro učení časování. To zahrnuje italské písničky, krátké příběhy, dětské říkanky a filmy. Dokonce i komentáře pod videi italských youtuberů se dají studovat!

Jedním z nástrojů pro studium italského časování sloves v kontextu je Lingflix.

2. Napište si je na stěny. Doslova a vážně.

Vaše paměť vám poděkuje, když se budete věci učit jejich psaním. To znamená psát na papír a vlastní rukou.

Pište všechno – od časovacích tabulek po vzorové věty. Pište je často, zleva doprava, zprava doleva, shora dolů, zdola nahoru. Pište je různými způsoby. Pište si poznámky, komentáře, otázky. Pište vlastní věty. Pište je na stěny, které vidíte každý den. Pište je na lepící papírky. Vytvořte si balíček kartiček.

Možná si myslíte, že je to ztráta času. A je to jistě časově náročné. Ale právě na takové věci je potřeba čas „ztrácet“.

Mluvíme zde o mistrovství, že ano?

Tak do toho, „ztrácejte“ čas tímto způsobem. Zápasíte s časovacími tabulkami. Promýšlejte vzorové věty a zapisujte si je. Na konci vás čeká odměna, když z vašeho pera vyteče poslední kapka inkoustu a vy zjistíte, že časujete italská slovesa jako mistr.

3. Říkejte je nahlas. Znovu a znovu.

Ani nepotřebujete, aby vás někdo předstíraně poslouchal, když budete věty číst nahlas. Nejdůležitější publikum je již přítomno: Vy sami.

Abyste se italštinu naučili, musíte slyšet, jak ji sami mluvíte. Zkuste si nahlas přečíst to, co jste si zapsali v předchozím tipu. Čtěte tyto věty nahlas několikrát. Musíte je slyšet znovu a znovu. Začnete si všímat, že italská gramatika je těsně provázaná.

A opakováním těchto sloves znovu a znovu začnete vidět a slyšet vzory v jazyce. Dokonce si všimnete, že se někdy rýmují. Začnete intuitivně vědět, které zájmeno patří ke kterému časování. Ne proto, že si to pamatujete jako pravidlo, ale protože jste to slyšeli tolikrát.

Postupem času se vaše práce na časování sloves stane téměř automatickou. To znamená, že místo toho, abyste se opírali o pravidla, budete pracovat na základě intuice. Slyšeli jste něco tisíckrát, takže budete mít pocit, že ten a ten tvar slovesa je správný.

Běžné problémy s časováním italských sloves

Je pravda, že téma časování není snadné a italská gramatika je o něco těžší než ta anglická. Ale i tak není časování tak těžké, jak se o něm někdy tvrdí. Myslím, že existují tři hlavní problémy v přístupu k tomuto tématu:

1. Celé téma je probíráno příliš rychle.

Mnoho učebnic věnuje časování jednu nebo dvě kapitoly, jako by to stačilo. A lekce, když se skutečně učí, jsou probírány příliš rychle.

Ale když se nad tím zamyslíte, nemůžete časování prostě „odbýt a pokračovat dál“. Realisticky se jako mluvčí druhého jazyka v časování zlepšujete postupně a jeho zvládnutí vyžaduje roky používání jazyka.

Musíte si dát čas na učení. Berte to pomalu. Nechte téma uzrát.

Časování je velké, obsáhlé téma. Je to jako všeobjímající předmět, který spojuje všechno, co jste se o italské gramatice kdy naučili – zájmena, časy, podstatná jména, rody, shodu podmětu s přísudkem, strukturu vět a tak dále.

2. Časování se učí téměř bez kontextu.

Další chybou, kterou studenti jazyků dělají, je, že si myslí, že téma „ošidí“ tím, že se naučí pravidla nazpaměť, a tím to pro ně skončí.

I když jsou časovací tabulky užitečné, rychle je zapomenete, pokud časování také neaplikujete v kontextu.

Kontext dělá věci živými. Je to jako vidět věci v akci. Proto studujte slovesa i ve větách. Využijte jazykový obsah, který již používáte – jako písně, říkanky, audioknihy a krátké příběhy – k učení se časování. Čtěte například dětské příběhy a přitom dávejte pozor na to, jak jsou slovesa používána.

3. Chyby nejsou povoleny.

Co je na tomto tématu, že dělá z těch nejmilejších chlapců a dílek gramatické pedanty?

„To je špatný tvar! Rychle, upalte tohoto hříšníka na hranici!“

Studenti italštiny se potřebují uklidnit a nebrat se tak vážně. Vážně.

I rodilí mluvčí občas něco pokazí. Takže se netrestejte, pokud se do nějaké šlamastiky dostanete.

Hádejte co? Rodilí mluvčí vám rozumí, i když jejich slovesa zmasakrujete. (Jak? Kontext!) Zkuste se na chvíli vžít do jejich kůže. Představte si laskavého nerodilého mluvčího angličtiny v metru, který nabízí své místo starší paní se slovy: „Please, sitting down.“ Nerozumíte tomu? (A nechcete se k tomu sedadlu vrhnout před starší paní?)

Nedělejte si starosti s děláním chyb. Učíme se tím, že jich ze začátku uděláme spoustu, a časem je vypustíme.

Mistrovství přichází s praxí.

Tak jsme se dostali na konec tohoto příspěvku. Naučili jsme se některé skutečně zdravé přístupy, které můžeme zaujmout, když se pouštíme do časování sloves. Ještě jednou, nikdo neříká, že je to snadné, ale nemusí to být noční můra žádného studenta jazyka.

Pokud si jen dáte načas, využijete kontext a dovolíte si dělat chyby, časování časem zvládnete.

Hodně štěstí!