Německá abeceda

Abeceda je prvním krokem k jakémukoli jazyku a začínající studenti němčiny mají štěstí. Naštěstí mezi německou abecedou (vhodně nazývanou das Alphabet) a anglickou abecedou není mnoho výrazných rozdílů.

Zde je jednoduchý průvodce německou abecedou.

Písmena německé abecedy

Podobně jako v anglické abecedě má das Alphabet 26 běžných písmen. Nicméně existují čtyři další znaky – Ä, Ö, Ü a ß – které jsou považovány za samostatná písmena. K těm se dostaneme později.

Začněme prvních 26 písmen. Celkově vám budou povědomá, ale pozor na to, co může být jinak!

Naštěstí se většina německých písmen ve výslovnosti příliš neliší od anglických.

V mnoha ohledech není vyslovování německých písmen tak „přepjaté“ jako vyslovování anglických písmen. Při vyslovování anglických písmen se často vaše rty roztáhnou do úzkého úsměvu odhalujícího zuby. U německých písmen budou vaše rty obvykle jemně pootevřené, mějte to na paměti při artikulaci.

Písmena, která se liší od angličtiny

Zaměřme se na několik písmen, která se liší od svých anglických protějšků: J, U, V, W, Y a Z. Zde je rychlý přehled toho, čím je těchto šest písmen jedinečných:

• Německé J se vyslovuje spíš jako anglické Y. Příklad: Jahr se vyslovuje „yahr“.
• Německé U se vyslovuje „ooh“, nikoli anglické „yoo“. Příklad: Uhr se vyslovuje „oohr“.
• Německé V se vyslovuje jako anglické F. Příklad: Vogel se vyslovuje „fogel“.
• Německé W se vyslovuje jako anglické V. Příklad: Wagen se vyslovuje „vahgen“.
• Německé Y se vyslovuje podobně jako anglické U. Jeho výslovnost ve slovech se však mění v závislosti na původu slova a na pozici Y. Příklad: Yak se vyslovuje „jak“, dynamisch se vyslovuje „doo-nah-mish“, Psychologie se vyslovuje „psoo-koo-loo-gee“.
• Německé Z se vyslovuje spíš jako anglické S, ale s určitým přídechem. Příklad: Zimmer se vyslovuje „tsimmer“. Ujistěte se, že na začátku mírně syčíte.

Ze všech písmen vás možná nejvíc potrápí právě Y kvůli své vrtošivé povaze. Naštěstí v němčině není příliš mnoho domácích slov obsahujících Y. Mnoho slov s Y pochází z jiných jazyků, což znamená, že jejich výslovnost může být docela intuitivní.

Nejlepší způsob, jak tato písmena procvičit, není jen jejich opakování jedno po druhém. Měli byste často poslouchat projev rodilých mluvčích (ideálně s psaným přepisem, abyste mohli číst zároveň), abyste si zvykli na to, jak by to mělo znít.

Jedním ze způsobů, jak to můžete udělat, je využití jazykového programu Lingflix, který využívá interaktivní titulky. Lingflix bere autentická videa – jako hudební klipy, filmové trailery, zprávy a inspirativní přednášky – a mění je na personalizované lekce výuky jazyka. Můžete vyzkoušet Lingflix zdarma na 2 týdny. Podívejte se na webové stránky nebo si stáhněte aplikaci pro iOS nebo Android. P.S. Klikněte sem a využijte naši aktuální slevu! (Platí do konce tohoto měsíce.)

Samohlásky s přehláskou

Existují tři speciální znaky vytvořené tak, že se ke samohláskám A, O a U přidá takzvaná přehláska (umlaut).

Přehláska je znázorněna dvěma tečkami nad písmenem. Její etymologický význam napovídá, co dělá: umlaut v překladu v podstatě znamená „kolem/zvuk“. Mírně protahuje výslovnost daného písmene.

Německá abeceda má tři písmena s přehláskou:

• Ä – vyslovuje se spíše jako „eh“
• Ö – vyslovuje se spíše jako „ouh“ (vyslovte „eh“ a poté rty zakulaťte)
• Ü – vyslovuje se spíše jako „oo“/„uu“ (vyslovte „ee“ a poté rty zakulaťte)

Zatímco pro začátečníky je obvykle snadné rozlišit samohlásky s přehláskou při poslechu, jejich vyslovování může být výzvou. Musíte se ujistit, že nevyslovujete A, O a U tak, jak znějí normálně.

Změna výslovnosti skutečně mění význam slova. U německých sloves může znamenat změnu času. U německých podstatných jmen běžně signalizuje přechod od jednotného k množnému číslu.

Například Apfel označuje jedno jablko, ale Äpfel označuje více jablek – to budete chtít vědět, až příště půjdete na německý trh!

Chcete-li začít s výslovností samohlásek s přehláskou, zkuste toto:

1. Vyslovte samohlásku, jak by zněla bez přehlásky (řekněte A jako „ah“, O jako „oh“ a U jako „ooh“)
2. Při hlasitém vyslovování si prsty přitáhněte tváře do stran. Ujistěte se, že jsou vaše rty natahovány!
3. Upravený zvuk bude dobrým přiblížením k verzi samohlásky s přehláskou.

Další věc, kterou je třeba mít na paměti při artikulaci: vaše rty by měly být v jakési zamračené nebo našpulené poloze. To bude známka toho, že samohlásky přeháníte tak, jak byste měli.

Zkuste si procvičit rozdíl mezi běžnými samohláskami a samohláskami s přehláskou na těchto slovech:

• Bruder (bratr) -> Brüder (bratři)
• Vogel (pták) -> Vögel (ptáci)
• Hand (ruka) -> Hände (ruce)

Písmeno ß

Vypadá to jako nudle připomínající B, ale rozhodně tak nezní.

ß je ve skutečnosti speciální znak známý jako Eszett a je zcela jedinečný pro německou abecedu. Je považováno za jazykovou ligaturu, což je odborný termín popisující jedno písmeno, které má představovat dvě nebo více písmen.

Ve slově funguje ß jako dvojité S a zní jako syčení. Z tohoto důvodu je ß také známé jako scharfes S (ostré S). Jako pomůcku k zapamatování si ho můžete představit jako podivného hada (nebo hada dělajícího intenzivní cvičení na břišní svaly).

Zde je několik příkladů slov, která používají ß:

• Straße (ulice)
• heißen (jmenovat se)
• Fuß (noha)
• groß (velký)

Někdy můžete vidět ß napsané pouze jako „ss“ v neformálních kontextech, například v příspěvku na sociálních sítích. Například weiß (bílý) se někdy píše jako weiss. Díky tomu je to intuitivnější pro ty, kteří nejsou obeznámeni s německou abecedou, což vy už jistě nebudete.

Ale mějte na paměti: tato záměna nefunguje vždy pro některá slova! Může zcela změnit význam. Dobrým příkladem jsou slova Busse (autobusy) versus Buße (pokání). Jako pravidlo platí, že ß se typicky používá, když následuje po „dlouhé samohlásce“ nebo dvojhlásce.

Zatímco ß se používá ve většině pevninského Německa a Rakouska, existuje několik německy mluvících regionů, které eszett již oficiálně nepoužívají. Švýcarsko a Lichtenštejnsko jsou dvě takové země – místo ß používají ss. Mějte to na paměti, pokud se někdy budete chtít podívat do těchto dvou zemí!

Pokud potřebujete chytlavou mnemotechnickou pomůcku na procvičování, tady je groovy německá abecední píseň, kterou zpívá Grover (nebo Grobi, jak se mu říká v němčině) z Ulice Sezamová.

Pamatujte, že stejně jako v angličtině zvuk písmene samotného nemusí být nutně tím, jak zní ve slově. Při neustálém vystavování se autentické německé slovní zásobě a řeči bude těchto 30 písmen a jejich výslovnost hračkou si zapamatovat.