Váš snadný průvodce francouzskou výslovností

Francouzská výslovnost je nejvíce specifickou a náročnou dovedností, kterou je třeba při učení se francouzštiny zvládnout. Naštěstí lze mnoho vašich problémů s přízvukem poměrně snadno napravit.

V tomto blogovém příspěvku se naučíte pravidla a zvuky pro vyslovování slov ve francouzštině, získáte užitečné tipy pro učení a najdete další návody na cestě za tím, aby vaše francouzská slova zněla správně.

Obecná pravidla francouzské výslovnosti

Většina francouzských písmen se nevyslovuje stejně jako jejich anglické protějšky

Stejně jako angličtina má i francouzština 26 písmen a většina francouzských souhlásek zní stejně jako v angličtině. To je ta dobrá zpráva.

Ta špatná zpráva je, že ve francouzštině existují samohláskové a souhláskové zvuky, které v angličtině neexistují. Navíc věci jako přízvuky a ligatury činí francouzskou výslovnost mimořádně komplikovanou. A nejde jen o to správně vyslovit zvuk každého písmene – musíte také zohlednit, jak se zvuky těchto písmen mění ve vztahu k ostatním písmenům nebo slovům, se kterými jsou.

Naštěstí vám s tím mohou pomoci fonetické tabulky.

Při zdůrazňování vět používejte intonace typické pro francouzštinu

Na rozdíl od angličtiny, která používá relativně volný systém intonace a přízvuku, má francouzština tři hlavní pravidla rytmu:

• Při pokračování ve větě použijte mírný stoupavý tón.
• Oznamovací věty se říkají s klesavou intonací.
• Zjišťovací otázky (ano/ne) lze klást pouhým stoupavým tónem na konci oznamovací věty.

Mějte na paměti časté chyby ve výslovnosti

Jak si dokážete představit, francouzská výslovnost je pro rodilé mluvčí angličtiny trochu oříšek. Můžete se podívat na toto video na YouTube od Lingflix French o častých chybách ve francouzské výslovnosti a jak se jim vyhnout:

Zvládnutí nejtěžších částí francouzské výslovnosti

Nyní, když jsme probrali základy, pojďme se ponořit do těch složitějších detailů!

Francouzské R

Pro mě je to pravděpodobně klasický francouzský zvuk. Pokud ho zvládnete správně (obzvlášť proto, že nemá anglický ekvivalent), jste již na dobré cestě k tomu, abyste zněli jako rodilý mluvčí.

Abyste ho vyslovili, předstírejte, že se chcete kloktat. Vytvořte zvuk „k“ a pak ho vyslovte se zavřeným hrdlem.

Zde je několik slov, s kterými si r můžete procvičit:

Potřebujete více praxe? Podívejte se na tento podrobný článek o vyslovování francouzského „R“:

Francouzské U a Ou

Francouzské u má výslovnost, která v angličtině neexistuje, což z něj činí jeden z obtížnějších zvuků ke zvládnutí. Abyste ho vyslovili, řekněte anglické „ee“ a prodlužte ho, potom zakulaťte rty.

Kromě francouzské samohlásky u existuje také zvuk ou, který se vyslovuje trochu jinak. Abyste vyslovili zvuk ou, myslete na slovo „soup“ (polévka). Pravděpodobně vám bude tento zvuk snazší vyslovit nahlas než čisté u.

Nejlepší způsob, jak je rozlišit, je pamatovat si, že u u bude váš jazyk dál ven než u ou.

Zde je několik slov na procvičení rozdílu mezi u a ou:

Měli byste slyšet rozdíl mezi dvojicemi, a pokud ne, zkontrolujte, kam jste dali jazyk (ano, to zní divně). Můžete se také podívat na článek níže pro více informací a příležitostí k procvičování:

Francouzská němá písmena

Němá písmena, neboli lettres muettes, stejně jako většina jazykových konceptů ve francouzštině, mají svá pravidla a výjimky.

Například němé e ve francouzštině se řídí mnoha stejnými pravidly jako jeho anglický protějšek. Pokud na něm nemá přízvuk nebo není součástí dvoupísmenného slova jako le (člen určitý) nebo ce (toto), nevyslovuje se.

Kromě e se na konci slova obvykle nevyslovují:

• p
• g
• n
• m
• s
• t
• d
• x
• z

S výjimkou každodenních výjimek (většinou vlastních jmen nebo slov přejatých z jiných jazyků) se poslední písmeno nečte.

Pro představu, zde jsou některá slova, kde se koncové písmeno nevyslovuje:

Kromě všeho výše uvedeného si všimněte, že téměř každé písmeno může být němé – s výjimkou j a v za určitých okolností.

Francouzská písmena, která nejsou němá (na konci slov)

Jako obecné pravidlo platí, že když jsou na konci slova následující písmena, vyslovují se:

• b
• c
• f
• l
• q
• r
• k

Oblíbená mnemotechnická pomůcka pro zapamatování, která koncová písmena se vyslovují, je C a R e F u L – c, r, f a l, zatímco b, k nebo q se na konci francouzských slov tolik často nenacházejí.

Opět toto není přísné a neměnné pravidlo. Jako angličtina je i francouzština plná výjimek, které na vás útočí ze všech stran. Časem se naučíte běžné výjimky – jako infinitivy na -er a blanc (bílý), kde se tyto souhlásky nevyslovují.

Prozatím se soustřeďte na vyslovování koncovek slov jako jsou tato:

Nosové samohlásky

U běžných orálních samohlásek se samohláska vyslovuje pouze ústy. U nosových samohlásek vám vzduch vychází jak nosem, tak ústy.

Obecně platí, že pokud za samohláskou následuje „m“ nebo „n“, stává se tato samohláska nosovou. Pokud však za „m“ nebo „n“ následuje další samohláska, nevytváříte nosový zvuk. Například un (neurčitý člen mužského rodu) je nosový, ale une (neurčitý člen ženského rodu) není.

Zkuste si zazpívat na písmeno „m“ („mmmmmmmmmm“), pak na písmeno „n“ („nnnnnnnnnn“). Pokud se dotknete nosu, měli byste cítit vibrace.

Zde je několik francouzských slov k procvičení nosových samohlásek:

Vazby (Liaisons)

Ne, nemluvíme o pracovních ani pikantních vztazích. Liaisons jsou v podstatě spojení mezi dvěma slovy, která by jinak zněla nepřirozeně.

Řekněme, že chcete říct:

J’ai deux ampoules. (Mám dvě žárovky.)

Normálně byste to x na konci slova deux ignorovali a přešli k dalšímu slovu jako obvykle. Ale protože následující slovo začíná samohláskovým zvukem, nemůžete to x nechat viset ve vzduchu.

Obecně platí, že zde jsou souhlásky, které mohou vyvolat vazbu, a jak potom znějí:

Stejně jako u většiny věcí ve francouzštině existují i u těchto pravidel výjimky. Dovolte mi tedy shrnout, kdy byste měli a neměli vazbu vytvořit:

Můžete se také podívat na tento podrobný průvodce francouzskými vazbami:

H Muet a H Aspiré

Pokud se francouzštinu učíte už nějakou dobu, měli byste vědět, že h je ve francouzštině němé. Co se ale stane, když se pokusíte dát určitý člen (le nebo la) před slovo začínající na h, a co vazby? Je to samohláska nebo souhláska?

Odpověď zní: obojí.

Pravděpodobně víte, že ve francouzštině existují dva různé typy h „zvuků“: h muet (němé „h“) a h aspiré (aspirované „h“).

S h muet se zachází jako se samohláskou. To znamená, že děláte kontrakce se slovy jako hôpital (nemocnice), což vám dává l’hôpital (nemocnice) nebo vyslovenou vazbu jako les hôpitaux (nemocnice).

Zde je několik příkladů slov s h muet:

Mezitím se s h aspiré zachází jako s dobrou starou souhláskou. Proto neděláte vazby a vyslovujete le nebo la úplně.

Zde je několik příkladů slov s h aspiré:

Varování: Jen proto, že se s h aspiré zachází jako se souhláskou, neznamená to, že se vyslovuje.

Přemýšlejte o tom takto: Řekli byste „a hug“ (objemí), ale také „an hour“ (hodina). Je to podobné jako francouzské pravidlo (až na to, že v angličtině „h“ někdy vyslovujeme): Pokud má zvuk samohlásky, použijte „an“, a pokud má zvuk souhlásky, použijte „a“. Mějte to na paměti, pokud vás někdy francouzská pravidla zmátou.

Dvojité L

Vyslovuje se jako „l“ nebo jako „y“ (jako ve španělštině)? Obecně to všechno závisí na tom, co předchází ll.

Písmeno O

Pokud jste mluvčí angličtiny, měli byste si uvědomit, že francouzština má zavřená o a otevřená o.

Příkladem zavřeného o je bon mot (vtipná poznámka). Zjistíte, že u zavřeného o budou vaše ústa více zavřená (odtud název).

Na druhou stranu, otevřené o by bylo jako ve slově botte (bota). Sledujte svá ústa v zrcadle a jistě zjistíte, že u otevřeného o jsou vaše ústa více otevřená.

Jak tedy poznáte, které z nich použít pro o ve francouzském slově, na které se díváte?

Přízvuk ve slově

Pravděpodobně jste slyšeli, že francouzština je jazyk s časově izochronními slabikami. Jednoduše řečeno, to znamená, že každá slabika zabírá při mluvení stejné množství času, takže přízvuk není takový problém.

To však neznamená, že byste si neměli být vědomi několika pravidel slovního přízvuku ve francouzštině:

Jak si procvičovat francouzskou výslovnost

• Nahrávejte se a cvičte před zrcadlem. Použijte svůj telefon nebo diktafon a nahlas čtěte novinové články, kapitoly z knih nebo texty písní. Poslouchejte se, zaznamenejte chyby nebo špatné návyky, které jste si nevědomě osvojili, a pracujte na jejich nápravě.
• Sledujte autentická francouzská videa. To vás vystaví výslovnosti rodilých mluvčích. Naštěstí existuje spousta francouzských videí na místech jako Netflix, YouTube a Lingflix. Lingflix bere autentická videa – jako hudební klipy, filmové trailery, zprávy a inspirativní přednášky – a mění je v personalizované jazykové lekce. Lingflix můžete vyzkoušet zdarma na 2 týdny. Podívejte se na web nebo si stáhněte aplikaci pro iOS nebo Android. P.S. Kliknutím sem využijete naši aktuální slevu! (Platí do konce tohoto měsíce.)
• Poslouchejte podcasty (a napodobujte mluvčí). Podcasty jsou fantastickým francouzským audio zdrojem a měly by se stát součástí vašeho repertoáru bez ohledu na to, jakou úroveň máte. Skvělým cvičením pro zlepšení výslovnosti je napodobovat nebo opakovat zvuk v krátkých úsecích.
• Najděte si partnera pro jazykovou výměnu ve francouzštině. Najděte virtuálního nebo skutečného rodilého mluvčího, který s vámi bude pravidelně konverzovat a jemně opravovat vaši výslovnost.
• Používejte nástroje pro francouzskou výslovnost. Naštěstí většinu z nich najdete online.

Proč správná francouzská výslovnost záleží?

• Pomáhá předcházet nedorozuměním. Drobné odchylky ve výslovnosti mohou naznačovat zcela odlišná slova a významy, jako u nosových zvuků en, un a on.
• Je to projev úcty. Správná výslovnost francouzských slov vám pomáhá projevit respekt k jazyku a kultuře. Každá kultura a jazyk je svým způsobem krásný – lidé vycítí, že vám na tom záleží, a budou vám vděční a milí na oplátku.
• Bude vás to motivovat k dalšímu učení. Je to jako fenomén zlaté hvězdičky: Když máte pocit, že vám něco jde, a když je vaše úsilí oceněno, chcete se zlepšovat, abyste získali další zlaté hvězdičky.

Toto nejsou všechna pravidla výslovnosti, ale stačí k tomu, abyste těm záludným místům zatopili.

Přiznejme si to: tohle je těžké.

Začátečníci by se v žádném případě neměli nechat odradit, pokud jejich přízvuk není nejlepší.

Jde o budování sebevědomí, poslech správně mluvené francouzštiny a co nejčastější pohybování ústy!