21 francouzských souhlásek a jak je vyslovovat

Francouzské souhlásky jsou někdy němé. Jindy se zase ozvou. V některých případech se vyslovují "měkce" a v jiných případech se vyslovují "tvrdě."

Jak vidíte, existují určitá pravidla, která vám pomohou pochopit, jak se francouzské souhlásky chovají. Pojďme se na ně podívat.

Jak se francouzské souhlásky chovají ve slovech, od B po Z

Zkuste odrecitovat francouzskou abecedu:

A , B , C , D , E, F , G , H , I, J , K , L , M , N , O, P , Q , R , S , T , U, V, W , X , Y , Z

A pak to udělejte znovu – ale tentokrát vynechte všechny samohlásky kromě Y. Voilà ! (Tady to je.) Nyní máte seznam francouzských souhlásek:

B , C , D , F , G , H , J , K , L , M , N , P , Q , R , S , T , V, W , X , Y , Z

I když je lákavé uvažovat o každé z těchto souhlásek v přísném abecedním pořadí, některé se chovají velmi podobným způsobem – téměř se nemění, ztichnou nebo jsou pohlceny nazalizovanými samohláskami. Podíváme se proto na některé z nich ve skupinách na základě jejich chování. (Některé z nich se objeví více než jednou.)

Protože několik z těchto francouzských souhlásek může vytvářet více než jeden zvuk, použijeme mezinárodní fonetickou abecedu (IPA), abychom přesně určili konkrétní zvuky v daných kontextech. Francouzská IPA má vztah jedna ku jedné – jeden zvuk pouze pro jedno písmeno.

Stačí kliknout na libovolné z francouzských příkladových slov a uslyšíte, jak rodilí mluvčí vyslovují dané souhlásky.

Přímočaré francouzské souhlásky

Tyto souhlásky obvykle nedělají nic záludného – alespoň ne na začátku nebo uprostřed francouzských slov.

B a K mohou být na konci některých slov němé; o tom si povíme trochu podrobněji později.

• B — Vyslovuje se podobně jako v češtině/angličtině, ale s těsnější polohou úst. Zní konzistentně jako [ b ] ve slovech belle (krása), bête (zvíře) a stovkách dalších slov.

• D — Tato souhláska je téměř vždy vyslovována jako [ d ], jako ve slovech d’accord (dobře, v pořádku) nebo dinde (krocan). Konečné D může znít jako [ t ], když následuje slovo začínající zvukem samohlásky, jako v le grand homme (velký muž).

• F — Toto písmeno zní jednoduše jako [ f ], ať už je samostatné ve slovech jako frère (bratr), nebo zdvojené ve slovech jako efficace (efektivní).

• J — Obvykle se vyslovuje se zvukem [ ʒ ], jako v jupe (sukně); ve výpůjčkách jako job (práce) se vyslovuje [ dʒ ].

• K — Používá se pro výpůjčky jako kiffer (mít rád), kimono a kiwi. Vyslovuje se [ k ] velmi podobně jako v češtině/angličtině, ale opět s těsnější polohou úst a rtů.

• V — Zachovává si stejný jednoduchý zvuk [ v ], ať už se používá ve slovech jako vous (vy – vykání/množné číslo), victoire (vítězství), savoir (vědět) nebo vedette (celebrity).

Někdy němé koncové souhlásky

Francouzština je známá – a někdy obávaná – svou řadou němých koncových souhlásek.

Fenomén zvaný vazba (liaison) často určuje, zda je koncová souhláska němá, nebo vyslovená.

B, C, F, K jsou zřídka němé, zatímco D, M, N, P, R, S, T, X a Z často ano. Některé z nich se podíváme trochu blíže.

Souhlásky-chameleoni

Tato písmena mění svůj zvuk na základě několika různých faktorů. V mnoha případech závisí, jak tyto souhlásky zní, na písmenech, která po nich následují.

Francouzské samohlásky mají zejména vliv na výslovnost souhlásek. Některé souhlásky se vyslovují "tvrdě", když se objeví před samohláskami A, O nebo U. Naopak stejné souhlásky se vyslovují "měkce", když jsou použity před samohláskami E, I nebo Y.

Měkké C

Když je spárováno s E, I nebo Y, francouzské C vytváří měkký zvuk [ s ], který v podstatě zní jako S v češtině/angličtině. Například ve slově silence (ticho) zní C přesně jako S na začátku slova. Vzpomeňte si také na slova jako cible (cíl), cendre (popel) a cyberattaque (kyberútok).

Tvrdé C

Ve slovech jako sucre (cukr), facteur (pošťák), cri (výkřik) a crypte (krypta) uvidíte, že C následované přímo souhláskou bude znít "tvrdě" jako [ k] – i kdyby další samohláska normálně dávala C měkký zvuk [ s ].

Samohlásky A, O nebo U umístěné bezprostředně za písmenem C mu také dají tvrdý zvuk. Uslyšíte to ve slovech jako café (káva), cou (krk) a cuvette (umyvadlo, mísa).

Ç (C s cédille)

Francouzské C je jedinou plnohodnotnou francouzskou souhláskou, která někdy nese diakritickou znaménko: cédille (cedillu).

Je to víc než jen vousky pod rtem, je to jako van dykovy vousy nebo plná bradka. A je mocná, změkčuje francouzské C tak, aby znělo jako S ve slovech, kde by jinak znělo jako K: ça (to), français (francouzština), garçon (chlapec), commençons (začínáme) a reçu (přijato, obdrženo).

C + H

Zvuk C může být také změněn, když je spojeno s H. Kombinace CH ve francouzštině normálně vytváří zvuk "š" [ ʃ ], jako ve slovech château (zámek), charbon (uhlí), relâché (uvolněný) nebo revanche (pomsta).

Toto pravidlo má výjimku, která je velmi podobná jevu v češtině/angličtině: V některých výpůjčkách z řečtiny se CH – obecně nalezené na začátku slova – bude vyslovovat jako [ k ]: chronomètre (chronometr), charisme (charisma), Christ (Kristus) a chlore (chlor).

V jiných řeckých výpůjčkách – jako jsou chimie (chemie), charité (charita) a chimérique (chimérický, přeludný) – se však kombinace CH vyslovuje jako [ ʃ ], stejně jako ve většině francouzských slov s CH.

Tvrdé G

Tvrdý zvuk G [ g ] ve francouzských slovech jako gâteau (dort), gonflé (nafouknutý) nebo guerre (válka) vzniká, když G bezprostředně následuje A, O nebo U.

Je to hodně podobné tvrdému G v českých/anglických slovech jako "golf" a "gap". Opět budete mít ústa v těsnější poloze při vyslovování tvrdého G ve francouzštině.

Měkké G

G následované E, I nebo Y bude měkké, se zvukem [ ʒ ], který je podobný francouzskému J. Vzpomeňte si na slova jako gentil (hodný), ange (anděl), angine (angína, bolest v krku) a gym (posilovna).

G + N

Kombinace GN ve francouzštině se téměř vždy vyskytuje uprostřed slov.

Ve slovech jako gagnable (zvítězitelný), ignoble (ničemný) a samozřejmě champagne, dvojice GN vytváří zvuk [ ɲ ]. Zní velmi podobně jako kombinace GN ve slově "lasagne", které angličtina převzala z italštiny.

Toto pravidlo výslovnosti má několik výjimek. Například v ignition (zapalování) a agnosticisme (agnosticismus) se G a N vyslovují odděleně, přičemž G se vyslovuje tvrdě, jako [ g ].

H

Francouzské H je obzvlášť plachá souhláska, slyšitelná se stává pouze v kombinaci CH. Považované za souhlásku, když je "aspirované" – ačkoli se stále vlastně nevyslovuje – je H považováno za samohlásku, když je "němé". H je často aspirované ve výpůjčkách.

Hauteur (výška) a haut (vysoký) například začínají aspirovaným H. Obě tato slova vstoupila do francouzštiny jako výpůjčky z franského jazyka, germánského jazyka. Protože se H ve franské verzi těchto slov vyslovovalo, H ve francouzské verzi – i když není skutečně slyšitelné – se zachází jako s jakoukoliv jinou souhláskou.

Jako výsledek je hauteur se svým určitým členem la hauteur (a ne "l’hauteur"). Proti tomu postavte l’homme (muž) nebo l’hôtel (hotel), podstatná jména, která začínají H muet (němým H).

Další příklady H jako souhlásky jsou la haine (nenávist) a la hâte (spěch).

L

L se normálně vyslovuje [ l ], když je samostatné, jako ve slově liste (seznam) nebo laine (vlna).

Dvojité L (LL)

Když je zdvojené a vložené mezi I a E, jako ve slovech billet (lístek) nebo fille (dívka), LL zní jako [ j ].

Když je však LL obklopeno ze všech stran E, jako v elle (ona) – nebo alespoň na jedné straně A nebo O, jako v ballet (balet) a collaborateur (spolupracovník) – vyslovuje se LL jako [ l ].

Koncové L

Na konci slov jako bal (ples) a fil (nit) se L obecně vyslovuje jako [ l ]. Přesto ve slovech s polosamohláskami, jako ail (česnek) a œil (oko), se L vyslovuje [ j ] – což by při rychlé výslovnosti mohlo být zaměněno za němé.

M a N

Souhlásky M a N se ve francouzštině chovají podobně.

Počáteční M a N

Na začátku slov se M vyslovuje jako [ m ] a N jako [ n ] – bez ohledu na samohlásky, které po nich následují. Některé příklady zahrnují ma (moje – ženský rod), mec (chlap, týpek), nature (příroda) a nuage (mrak).

Jednoduché nebo dvojité M nebo N

Když jsou M a N zdvojené uprostřed slova, nezpůsobují nazalizaci předcházejících samohlásek. Místo toho se vyslovují podobně jako v češtině/angličtině, jako v comme (jako) nebo cannelle (skořice).

Existují také některá slova s jedním M nebo N uprostřed, jako camion (nákladní auto) a canard (kachna), ve kterých k nazalizaci samohlásky nedochází a tyto souhlásky jsou plně vysloveny. Je to proto, že jsou v oddělených slabikách od předcházejících samohlásek.

Souhlásky a nazalizované samohlásky

M nebo N ve francouzštině – nebo dokonce MP, NG nebo NT – mohou někdy způsobit nazalizovanou (nosovou) samohlásku. To znamená, že se konečná souhláska vyslovuje jako vibrace v nose, spíše než jazykem, zuby nebo patrem. To se často děje na konci slova nebo slabiky.

Slova pro M nebo MP* po samohlásce zahrnují parfum (parfém), prénom (křestní jméno), champ (pole) a camp (tábor).

* Slovo jako compliqué (komplikovaný) je výjimkou, protože M je součástí nazalizované samohlásky, ale P se vyslovuje jako [ p ]. V tomto případě je to proto, že M a P jsou ve dvou oddělených slabikách, i když P ve slově přímo následuje za M.

Slova pro N nebo NG* nebo NT* po samohlásce zahrnují bon (dobrý), bien (dobře), concentration (koncentrace), long (dlouhý), sang (krev), shampooing (šampon), tant (tolik) a comment (jak).

*Častou výjimkou nazalizace pro koncové NG je často vidět ve výpůjčkách jako camping (kempování), shopping (nakupování) a parking (parkoviště). V těchto slovech se koncové NG vyslovuje [ ŋ ], tak jak by se vyslovovalo v původních českých/anglických slovech.

Také pokud se NG nebo NT vyskytnou spolu uprostřed slova, ale v oddělených slabikách, G nebo T by se vyslovovaly odděleně. Slovo congrégation (kongregace) je dobrým příkladem tohoto chování, stejně jako cantique (chvalozpěv).

P

Francouzské P se obvykle vyslovuje [ p ] jako v češtině/angličtině, jako ve slovech patron (šéf), peser (vážit) a pique-nique (piknik).

Stejně jako v češtině/angličtině zní PH ve francouzštině jako [ f ], jako ve slovech phrase (věta, fráze).

V určitých slovech řeckého původu se P před S lehce vyslovuje. Uslyšíte slabý počáteční zvuk [ p ] na začátku slov jako psychologue (psycholog), pseudonyme (pseudonym) a psaume (žalm). (V odpovídajících českých/anglických slovech je P na začátku těchto řeckých výpůjček němé.)

Francouzské P je někdy němé jako koncové, zejména když je použito po M. Toto pravidlo má některé výjimky, jako je cap (mys [zeměpisný]).

Q

Francouzské Q je téměř vždy spárováno s U a vyslovuje se jako [ k ], jako ve slovech qualité (kvalita), que (že, aby), qui (kdo) a quotidien (denní).

Někdy může být kombinace QU vyslovována jako [ kw ]. Quad (terénní vozidlo) je výpůjčka z angličtiny. Odkazuje na "quad bike" a ve francouzštině se vyslovuje [ kwad ] – velmi podobně jako v češtině/angličtině.

Zřídka, když se Q ve francouzštině vyskytne bez U, stále zní jako [ k ]. Nejčastěji používanými příklady jsou cinq (pět) a coq (kohout).

R

Písmeno R ve francouzštině se vyslovuje slyšitelně na začátku a v těle francouzských slov. Ty koncové R jsou trochu compliqués (komplikované).

U podstatných jmen, přídavných jmen a spojek končících na –ER, je R obecně slyšitelné jako [ ʀ ]: hiver (zima), plaisir (potěšení), cher (drahý), pur (čistý) a car (protože).

Infinitivy různých typů sloves dodržují různá pravidla, i když mají podobné koncovky.

Obě slovesa končící na -IR i -ER mají infinitivy končící na R. Konečné R se vyslovuje u sloves -IR jako finir (dokončit) a ouvrir (otevřít), ale ne u sloves -ER jako aller (jít) nebo chanter (zpívat).

S

Na začátku slova zní francouzské S velmi podobně jako české/anglické, ať už je samostatné, nebo spárované s jinou souhláskou ve slovech jako stage (stáž), sceptre (žezlo) nebo spacieux (prostorný). Totéž platí, když je S umístěno před jakoukoliv samohlásku.

Uvnitř slov vytváří francouzské S zvuk [ z ], když je jednoduché – jako v poison (jed) – a zvuk [ s ], když je zdvojené – jako v poisson (ryba). (Z trapné osobní zkušenosti vám mohu říct, že je důležité správně rozlišovat mezi těmito dvěma zvuky!)

Němé koncové S

S je často němé na konci francouzských slov, ačkoli existují časy, kdy se vyslovuje. Například S v les (člen určitý množné číslo) samotné je němé. Před samohláskou by se však S vyslovovalo jako [ z ]. Můžete to slyšet ve spojení les Invalides (pařížský památkový komplex s Napoleonovou hrobkou).

T

Výslovnost písmene T ve francouzštině může záviset na jeho pozici ve slově, písmenech, která jej obklopují, a dokonce na tom, zda se nachází v podstatném jméně nebo slovesu.

Obecně zní jako [ t ] ve většině slov, jako tarte (koláč). To platí i když je spárováno s H ve slovech jako menthe (máta).

T následované I

Francouzské T, když je bezprostředně následováno I, může v některých podstatných jménech znít jako [ sj ], jako patience (trpělivost) a natation (plavání).

To však neplatí u časovaných sloves -IR, jako sortions (šli jsme ven). Také pokud před T přijde S, jako v vestiaire (šatna), vyslovuje se T jako [ t ], odděleně od I, které následuje.

Němé koncové T

T je obecně němé na samém konci francouzského slova, jako v sortait (šel/šla) nebo bout (konec).

Pokud následuje slovo začínající samohláskou, T by se vyslovovalo. Například T v c’est (to je) samotné by bylo němé. Vyslovovalo by se jako [ t ] ve frázi c’est un… (to je…).

Koncové T v některých slovech, jako but (cíl), je téměř vždy vyslovováno – alespoň ve Francii. (V Kanadě může být němé.)

W

W se ve francouzštině moc nepoužívá. Vyskytuje se u výpůjček a může znít buď jako [ v ], nebo jako [ w ].

Ve slově wagon (vagon) se například ve Francii a Kanadě vyslovuje jako [ v ] – ale v Belgii jako [ w ].

X

Francouzské X se může vyslovovat jedním ze tří způsobů: [ ɡz ], [ ks ] nebo [ s ].

V exiger (vyžadovat) a examen (zkouška) zní X jako [ ɡz ].

Ve slovech jako fax (fax), maximum (maximum) a laxiste (laxní, shovívavý), kde je těsně před X A, se X vyslovuje jako [ ks ].

X ve dvou velmi běžných slovech, dix (deset) a six (šest), zní jako [ s ].

Y

Stejně jako v češtině/angličtině může být Y ve francouzštině buď souhláska, nebo samohláska.

Y samo o sobě je předložka znamenající "tam". Jako takové se vyslovuje jako samohláska, jako ve frázích on y va (pojďme tam) a il y a (tam je, existuje).

Na začátku slov jako yeux (oči), yaourt (jogurt) a yoga (jóga) se s francouzským Y zachází jako se souhláskou a vyslovuje se jako [ ˈj ].

Z

Z na začátku francouzského slova zní jako [ z ], velmi podobně jako by se vyslovovalo v češtině/angličtině. Například zèbre (zebra) a zéro (nula) oba začínají zvukem [ z ].

Na konci slov je však Z často němé. Vzpomeňte si na tvar vous (vy – množné číslo/vykání) mnoha rozkazovacích sloves jako allez (jděte), avez (máte) nebo écoutez (poslouchejte). Nebo příslovce jako assez (dost).

Jak trénovat francouzské souhlásky

Abyste procvičovali francouzské souhlásky tak, aby se pro vás staly druhou přirozeností, můžete využít několika různých forem médií a způsobů učení.

Trénujte poslech

Začátek s audio francouzským poslechem vám pomůže trénovat ucho k rozpoznávání zvuků francouzských souhlásek. Francouzská hudba ve všech myslitelných žánrech poskytuje rozmanitý poslechový trénink.

Pokud je vám bližší mluvené slovo, řada francouzských podcastů vám může dát podobný zážitek, který také udrží vaše ucho naladěné na zvuky francouzských souhlásek.

Sledujte videa s titulky

Videa s titulky vám dávají příležitost kombinovat audio s čtením a také vizuálními vodítky.

Když sledujete francouzské video s titulky, můžete číst slova tak, jak je slyšíte vyslovovaná v kontextu. Sledujte tváře a pozice úst mluvčích, abyste viděli, jak vytvářejí zvuky, které slyšíte.

Lingflix je dobrým zdrojem pro tohle. Lingflix bere autentická videa – jako hudební klipy, trailery k filmům, zprávy a inspirativní přednášky – a mění je na personalizované lekce pro výuku jazyků. Můžete vyzkoušet Lingflix zdarma na 2 týdny. Podívejte se na webové stránky nebo si stáhněte iOS aplikaci nebo Android aplikaci. P.S. Klikněte sem, abyste využili naši aktuální slevu! (Platí do konce tohoto měsíce.)

Čtěte spolu s audioknihami

Můžete také zkusit poslouchat francouzské audioknihy. Navíc při používání zdrojů, jako jsou Spotify a LibriVox, spolu s psanými texty, můžete získat rodilou francouzskou výslovnost souhlásek pro spoustu slov.

S obrovským katalogem bezplatných francouzských knih ze stránek jako Project Gutenberg budete mít hodiny čtecího a poslechového tréninku s francouzskými souhláskami.

Pište diktáty

Stránky jako Kwiziq a Speechling poskytují francouzské texty k dopisování během poslechu. Po dokončení každého cvičení použijte poskytnutý klíč odpovědí k posouzení vašeho porozumění výslovnosti francouzských souhlásek.

Trénujte mluvení

Poté, co jste slyšeli zvuky francouzských souhlásek z různých multimediálních zdrojů, můžete své znalosti prakticky využít několika způsoby. Konverzační praxe ve francouzštině vám umožní vyslovovat francouzské souhlásky v kontextu, s konverzačním partnerem, který vám může dát zpětnou vazbu.

Stále trochu nesmělí na to, abyste vedli diskusi ve francouzštině? Zkuste shadowing (napodobování) ve francouzštině, velmi specifickou metodu opakování francouzského audia, která vás nutí napodobovat rodilé zvuky souhlásek, které slyšíte.

Ça y est (tady to je): souhlásky od B po Z. S těmito pokyny pro zkrocení francouzských souhlásek můžete vyslovovat francouzská slova sebevědoměji a neztratit se v divočině zmatků se souhláskami.