Francouzský kondicionál: Použití, tvoření a tipy

V angličtině používáme pro vyjádření podmínkového způsobu pomocná slovesa jako „would“ a „could“. Ve francouzštině k vyvolání stejného významu potřebujete použít zcela novou konjugaci.

Francouzský kondicionál není čas, který vyjadřuje kdy, ale způsob, který vyjadřuje děje, jejichž uskutečnění není zaručeno – tedy děje závislé na splnění určitých podmínek (odtud název „kondicionál“).

Zde je průvodce s několika triky, jak tento způsob zvládnout.

Jak tvořit tvary francouzského kondicionálu

Jednou z prvních věcí, které se při kondicionálu musíte naučit, je jeho časování. Pravidlo je poměrně snadné a – pro jednou – bez výjimek!

Abyste vytvořili kondicionál ve francouzštině, musíte vycházet z kmene jednoduchého budoucího času. Například:

Všimněte si, že ve všech skupinách je kmen stejný jako infinitiv (ačkoliv se ve třetí skupině vypouští koncové „e“).

Jak možná víte, v budoucím čase existuje několik nepravidelných kmenů. Tyto nepravidelné kmeny jsou v kondicionálu stejné. Stačí k nim přidat stejné koncovky jako v čase imperfektu – jako ty níže.

Ve všech případech by překlad sloves zněl „by + přítomný tvar slovesa“ – např. aurais znamená „bych měl/a“.

A to je vše! Mnohem jednodušší, než jste čekali, že? Pokud znáte imperfektum a budoucí čas, máte vyhráno z více než poloviny. Teď už se jen potřebujete naučit, kdy je vhodné kondicionál použít.

Kdy použít francouzský kondicionál

Podmínkový způsob se obvykle učí prostřednictvím vět s „si“ (jestli/kdyby). Ve francouzštině existují tři typy vět s „si“, a to je jeden z případů, kdy se kondicionál používá. Je to hlavní způsob užití, proto je důležité ho nejprve zvládnout, než přejdete k dalším.

Si + přítomný čas, budoucí čas (futur simple)

První typ věty s „si“ vlastně vůbec nepoužívá kondicionál, takže je to skvělé místo, jak se s ním seznámit, aniž byste si museli hned pamatovat všechny nové tvary:

Si j’ai le temps, je t’appellerai. (Když budu mít čas, zavolám ti.)

Tato věta vyjadřuje jisté budoucí děje za předpokladu, že nastane současná událost. Naznačuje, že současný děj je téměř jistý, proto se používá budoucí čas místo kondicionálu.

Si + imperfektum, kondicionál

Si j’avais le temps, je t’appellerais. (Kdybych měl/a čas, zavolal/a bych ti.)

Tato věta s „si“ vyjadřuje děje, které jsou zcela podmíněné. Podle kontextu je děj možný, ale ne jistý.

Si + plusquamperfektum, kondicionál minulý (passé du conditionnel)

Si j’avais eu le temps, je t’aurais appelé. (Kdybych byl/a měl/a čas, byl/a bych ti zavolal/a.)

Tato věta s „si“ vyjadřuje určitou míru lítosti. Je to podobný nádech, jako v angličtině dávají výrazy „should have“ nebo „could have“.

Jak vidíte z předchozí věty, minulý kondicionál se tvoří poměrně snadno, pokud znáte kondicionál přítomný a passé composé. Stejně jako plusquamperfektum je i minulý kondicionál tvořen pomocí kondicionálu pomocného slovesa (être nebo avoir, podle významového slovesa) a příčestí minulého významového slovesa.

Kromě vět s „si“ (což je hlavní užití kondicionálu) ho můžete použít také k vyjádření zdvořilosti, zejména se slovesy vyjadřujícími přání, jako jsou ta následující.

Kondicionál můžete použít také k dávaní rady. Například s použitím slovesa devoir (muset):

Tu dois faire tes devoirs tout de suite. (Musíš udělat úkoly hned.) Tu devrais faire tes devoirs tout de suite. (Měl/a bys udělat úkoly hned.)

Kdy francouzský kondicionál nepoužívat

Takto popsaný se kondicionál zdá být docela jednoduchý, ale pozor! Při jeho používání se dělá několik častých chyb, dokonce i rodilými mluvčími.

Nepoužívejte kondicionál se všemi slovesy jen proto, abyste „byli zdvořilí“

Jednou z klíčových chyb při používání kondicionálu je přehnané používání jeho zdvořilostní funkce. Někteří studenti se domnívají, že protože kondicionál dělá větu zdvořilejší, dělá zdvořilejšími všechny věty, a proto píšou celé e-maily svému šéfovi nebo učiteli v kondicionálu.

Bohužel, použití kondicionálu ve všech větách je nezdvořilé. Zdvořilostní aspekt kondicionálu by se měl používat opravdu jen se slovesy vyjadřujícími přání (např. vouloir, aimer, désirer) nebo se slovesy, která vybízejí druhou osobu k činu (např. pouvoir nebo devoir).

U ostatních sloves buďte při uvažování o kondicionálu pro zdvořilost opatrní.

Nepoužívejte kondicionál bezprostředně po spojce si

Další chybou, které se často dopouštějí i Francouzi, je použití kondicionálu na obou stranách věty s „si“:

*Si j’aurais su, je l’aurais fait. (*Kdybych býval/a věděl/a, udělal/a bych to.)

Správně je: Si j’avais su, je l’aurais fait. (Kdybych byl/a věděl/a, udělal/a bych to.)

Nikdy byste neměli používat kondicionál bezprostředně po „si“. Tato chyba pramení ze skutečnosti, že v moderní mluvené francouzštině se často vypouštějí slova. Spojka „si“ ve větách s „si“ je jedním z nich, a bez tohoto „si“ někteří lidé chybně přidají kondicionál dvakrát.

Pokud se učíte francouzštinu metodou immerske a posloucháte rodilé mluvčí, můžete tuto chybu při konverzaci s francouzskými přáteli slyšet. A pokud se snažíte znít co nejfrancouzštěji, mohli byste být v pokušení je napodobit. Odolejte! Toto použití kondicionálu je nesprávné a nemělo by se stát zvykem, ani v běžném rozhovoru.

Jak procvičovat francouzský kondicionál

Teď, když o kondicionálu víte vše, jste připraveni ho vyzkoušet! Klíčem k osvojení tohoto tvaru je procvičování, procvičování, procvičování.

Věty z příkladů v tomto článku si říkejte nahlas. Napište si je na kartičky a procvičujte je za týden, pak znovu za dva týdny. Hledejte ho ve vlogech, seriálech a dalších videích, která používají každodenní francouzštinu.

Nemusíte ale čekat, až na toto slovo narazíte v autentickém obsahu. Můžete využít Lingflix a najít kondicionál ve skutečných videích.

Už se v kondicionálu cítíte jistě? Pak ho zkuste procvičovat v konverzacích s francouzskými mluvčími. Můžete ho také zařadit, kdykoli procvičujete svou francouzskou písemnou produkci.

Jakmile se naučíte správně používat a časovat kondicionál, budete na dobré cestě k zvládnutí tohoto pokročilého způsobu ve francouzštině.